Jak jistit na písku
Podle kalendáře právě udeřilo jaro a lezecká sezóna na tom našem báječném písečku se kvapem blíží. Pískovec je hornina relativně měkká a je na něm povolené jištění jen smyčkami, protože kovové jisticí prostředky by veškerá místa, vhodná k zajištění, brzy poškodily. Ne každý umí smyčkami jistit, proto se v tomhle článku budu zabývat tipy a radami pro začátečníky. Pokud si to přečte zkušený matador, uvítám připomínky a doplnění. Aktualizace: Bambulák a lodní uzel na hrotu, smyčka v díře
Klasické cesty, jako Südriß na Falkenstein by se bez smyček nedaly lézt, foto: Petr Jandík
Jaké smyčky?
Smyčky kulaté repky, s jedním vůdcovským uzlem, oranžová uprostřed s osmičkovým, několik smyček se dvěma uzly pro různé šířky a hloubku spáry, foto: Petr Jandík
Smyčky ploché - popruhy, foto: Petr Jandík
Vázání smyček
Smyčky do hodin a na hroty - nahoře dvě kevlarové. Měkký šitý popruh se postupně mění na "chlupatici". Uprostřed dyneema., foto: Petr Jandík
Nošení smyček přes hlavu
Nošení smyček na sedáku
Liščí uzel, uzlem nahoru
Smyčky na sedáku - liščí s uzlem nahoře, vyndavají se za uzel, foto: Petr Jandík
Navlékání smyčky na sedák -liščí s uzlem nahoře
Liščí uzel, uzlem dolů
Smyčky na sedáku - liščí s uzlem dole, foto: Petr Jandík
Smyčky na karabinách
Zakládání smyček
Hroty
Asi nejjednodušší jsou hroty. Prostě na nějakou špičku navlékneme smyčku. Vypadá to jednoduché, ale přece jen je tu pár věcí, na které je třeba dávat pozor. Smyčka musí být dostatečně dlouhá, aby nespadla při zatížení pádem, ale ani při postupu kýváním lana. Lepší je smyčku na hrotu prodloužit další smyčkou, popřípadě karabinami, expreskami, než riskovat že nám po odlezení pár metrů spadne. Také musíme vzít v úvahu další směr postupu a kam bude táhnout lano. Je-li nebezpečí, že smyčka z hrotu spadne, můžete také použít lodní uzel.
Smyčka na hrotu upevněná lodním uzlem snadno nesklouzne ani při tahu nahoru, foto: Petr Jandík
Dlouhá dyneema na hrotu. zespoda vypadá velmi dobře, ale..., foto: Petr Jandík
Raději si hed kousek dál dáme ještě uzlík, protože, foto: Petr Jandík
ten hrot zdaleka není tak dobrý, jak vypadal zespodu. jakž takž funguje, použije-li se dlouhá smyčka, foto: Petr Jandík
Pokud věšíme smyčku na nějaké železité talíře, je potřeba posoudit jejich pevnost a pokud nevypadá dřík talíře solidně, spíš volíme širší měkčí popruh, který nebude dřík tolik řezat, než třeba tvrdou kevlarovou smyčku.
U hrotů, ze kterých by mohla smyčka v některém směru spadnout, můžeme zlepšit situaci další smyčkou s protitahem. Pokud máme větší počet subtilnějších hrůtků, lze jich ovázat víc a spojit smyčkou s vyrovnáním zátěže, podobně jako se to dělá u štandů. Pro tenhle účel je potřeba mít dostatečně dlouhou smyčku.
Bytelné hodiny v cestě Schusterweg na Falkenstein, foto: Petr Jandík
Hodiny
Typické hodiny vypadají jako sloupek přesýpacích hodin a pode nich dostaly jméno. V němčině se jim říká Sanduhr, jako pískové hodiny, anglicky Thread. Hodiny provazujeme obvykle nejtlustší smyčkou, jaká se do nich vejde, větší hodiny nadvojito šitým popruhem. Někdy je na fotkách vidět uvázání hodin liščím uzlem, ale na písku to nedoporučuji, protože se sloupek hodin zatěžuje v nejslabším místě a navíc nevhodným způsobem. Do kategorie hodin může ale také spadat spára, která má v jednom místě zúžený vnější okraj. Pak můžeme toto zúžené místo provázat dostatečně tlustou smyčkou a funguje to podobně jako hodiny, zvláště když uzel dáme dovnitř a výsledkem jsou "uzlohodiny".
Trochu hodiny, trochu uzel, foto: Petr Jandík
U menších, obvykle svislých hodin, můžeme také docílit vyšší nosnosti tím, že je protáhneme smyčkou s uzlem, který se ve vchodu zadrhne a vlastně je tak používáme jako uzel, který nezatěžuje výhradně nejtenčí středovou část sloupku. Při protahování hodin se vždy snažíme nebrousit smyčkou krček, aby vydržely co nejdéle.
Je-li například ve vodorovné spárce více tenčích hodin, u kterých pochybujeme o jejich nosnosti, můžeme svou situaci zlepšit tím, že jich provážeme více a použijeme rozložení zatížení podobně, jako se to dělá u štandů. Různé názory jsou na to, jestli je lepší nosit kulaté smyčky pro provazování hodin s volnými konci, nebo už se zavázaným uzlem. potřebujete-li protáhnout hodiny s tenkou dírou, hodí se mít smyčku s volnými konci, pokud ale jsou hodiny s otvorem větším, kam se vejde smyčka na dvojito, je lepší mít už na ní uzel. Takže se rozhodněte podle okolností.
Uzly
Zakládání uzlů patří k umění velkých pískařů. Tam, kde jeden nevymyslí nic, druhý jich rozvěsí celou řadu. Základním principem je, najít ve skále místo, které se potřebným směrem zužuje a založit do něj uzel tak, aby se při zatížení zadrhl.
Bombový uzel, foto: Petr Jandík
V praxi je naplnění tohoto principu věc fantazie a představivosti. Založené uzly je třeba prodlužovat, aby se kýváním lana při dalším postupu neuvolnily a nevypadly, nebo se nesnížila jejich schopnost zachytit pád.
Smyčky je třeba dostatečně prodlužovat aby netáhlo lano a aby se ze svého místa nevykývaly pohybem lana. Lilenstein, Südwand, foto: Petr Jandík
Ne vždy je k dispozici místo, kam dá tutový uzel kdokoliv kdykoliv. Častěji narazíme na možnosti, které jsou dobré jen při optimálním využití. Je třeba volit správnou velikost uzlu, aby do spárky dobře sedl. Podle toho, jak je spára hluboká, volíme uzel dvojitý nebo jednoduchý, kulatou smyčku, nebo plocháč. Důležitým nástrojem může být šťouradlo, neboli pchátko, kterým můžeme uzel do spárky zatemovat a překročit tak hranici mezi držením a nedržením.
Důležitou roli také hraje tvar zúženého místa, jestli má uzel tendenci při zatížení vyjíždět ven, nebo se zakousnout dovnitř spáry.
Podstatným faktorem je směr zatížení, protože uzel drží zpravidla jen v jednom směru. V případě vodorovných spár, obvykle na policích, si lze pomoci dvěma uzly do protitahu. Typickým příkladem takového řešení je klíčové místo pod druhým kruhem Velké plotny na Suškách. Těch, co si uzly takto nezaložili a spadli následně až na zem, bylo už více, a někteří z nich to nepřežili. A stačily by jen dva uzly...
Horní část Velké plotny - hodiny na hraně a zcela nahoře dva uzly do protitahu pod klíčovým místem, foto: Petr Jandík
Bambulák s míčkem uvnitř, foto: Petr Jandík
Šťouradlo
Velmi užitečný prostředek při zakládání i vyndavání smyček. Zpravidla se dělá s plastového štětce „zároháku“, kterému se uřízne štětka a konec se zbrousí do ploché kulaté špičky, někteří na ní dělají i háček. Štouradlo se dělá i dřevěné. Nejpraktičtější je nosit ho na dostatečně pružné gumě, která je připevněna vzadu na sedáku. Při lezení se nechá volně viset a když ho potřebujete, natáhne se vám až na nataženou ruku.
Kolik to udrží?
To je kardinální otázka. Jsou smyčky na první pohled bombové, které udrží i autobus, Pak jsou smyčky, u kterých je předem jasné, že udrží tak leda samy sebe a jejich montování je pouhopouhé placebo, morální podpora. Zbytek je někde mezi tím. Po založení smyčky můžeme zkoušet alespoň trochu její nosnost tím, že za ni budeme cukat ve směru předpokládaného zatížení. Musíme počítat i s možností, že nám přitom vylítne a držet se tak, abychom neodpochodovali do doliny. Celkem vydatný způsob testování smyček je na přiloženém videu z prvovýstupu bratří Coubalů, kdy Michal po založení uzlu slezl až ke kruhu a test proběhl pomocným lanem. Pokud není smyčka jasně bombová, je lepší se nespoléhat jen na jednu. Že ani více smyček nemusí stačit, ukazuje fotoseriál z Přímé cesty holubiček, kdy aktér vyčesal postupně všechny a skončil s naraženým zadkem ve křoví.
Přímá cesta Holubiček, Míla Pletánek, foto: Taube
Přímá cesta Holubiček, Míla Pletánek v letu postupně vytrhává šest smyček, foto: Taube
Míla Pletánek po dopadu v kytičkách, ošetřuje Fifoun, foto: Taube
Kdyby si ale nedal alespoň takovéto smyčky, které pád zbrzdily, mohlo to dopadnout ještě mnohem hůř.
Asi nemá cenu o tom více teoretizovat. Při lezení na písku mějte oči otevřené a všímejte si míst, kam by smyčka šla dát. Můžete-li založit smyčku, pak ji raději založte, i když se momentálně cítíte OK. Lépe zbytečná smyčka navíc, než v těžkém místě bez možnosti návratu litovat, že jste nezaložili o pár metrů níž. Dost často je místo na smyčku vidět jen zblízka a naopak místo, které zespoda vypadá nadějně, může zklamat.
Pokud se na písek vydáte poprvé, dejte se dohromady s někým zkušenějším, kdo už na písku lezl a zná oblast, kam chcete jet. Napoprvé si vyberte cestu hluboko pod svým teoretickým maximem, abyste měli navrch i kdyby se jištění tak moc nepovedlo. Nelezte na mokrém nebo vlhkém pískovci, je křehký a láme se. Poškodili byste skálu a možná i sebe.
Pokračovací kurz
Tak, nejzákladnější základy máme za sebou a teď něco pro pokročilejší. Sestřih 24 let starého videa z dokončení prvovýstupu bratři Coubalů - Magnetické pole IXb na Křížovou stěnu v Roklici. To je přesně ten případ, kdy první kruh je blízko a druhý v nedohlednu. Na videu jasně vidíte, že se cesta dá odjistit smyčkami docela dobře, pokud si dokážete najít ta správná místa. Omlouvám se za slabší kvalitu obrazu. Bylo to točené na film Super8, z něj na video, pak vypálené na DVD a z něj se stahovala verze pro sestřih. Tak tady to máte:
Pěkně vysvětluje smyčkování Američanům Bernd Arnold ve filmu Barefoot in Bohemia. Celkem nevadí, že si Amíci pletou Česko a Německo, ale od 1:16 do 1:50 minuty uvidíte několik pěkných fint od mistra z nejpovolanějších.
Nakonec malá galerie několika příkladů pro inspiraci s komentářem.
Jednouzel, ne příliš skvělý, ale potěší. Sasko, Vorderer Torstein, foto: Petr Jandík
Docela pěkné hodiny, ale není moc vidět jak pevné vlastně jsou. Něco by ale udržet měly, foto: Petr Jandík
Smyčkami luxusně odjištěná Südwand na Lilienstein, foto: Petr Jandík
Uzel za odštěpem, Ostrov, Klavír, foto: Petr Jandík
Tutový uzel (tedy pokud drží odštěp), Ostrov, Klavír, foto: Petr Jandík
Ostrov, Západní hranana Tureckou stěnu. Spárka bez a s popruhovým uzlíkem, foto: Petr Jandík
Ostrov, hodiny mohou vypadat i takto, foto: Petr Jandík
Bombový uzel, pokud se za něj tahá doleva. , foto: Petr Jandík
Hrubice, Blatník, údolka. Uzlík by fungoval lépe, kdyby měl delší konec. Takto se smyčka pořádně nedostane do spárky a tahá se trochu ven., foto: Petr Jandík
Prodloužená vodorovná smyčka. Tahá-li se takto za roh, je tutová., foto: Petr Jandík
Variace na téma hodiny, Rájec, foto: Petr Jandík
Trochu hodiny, trochu uzel, foto: Petr Jandík
Docela dobrý uzel, foto: Petr Jandík
Místo na smyčku před založením, foto: Petr Jandík
Pokud se za smyčku tahá dovnitř do spáry,bude dobrá, foto: Petr Jandík
Jednouzlík, foto: Petr Jandík
Lanovice ve spárce vodorovné poličky. Na tah dolů výborná, foto: Petr Jandík
Ale běda, jak by se za ni tahalo ven, foto: Petr Jandík
Popruhový uzel ve spodní části Velké plotny na Suškách., foto: Petr Jandík
Bombový uzel při tahu doleva, foto: Petr Jandík
Ideální hnízdo na uzel v cestě Magnézium, Suché skály, foto: Petr Jandík
Popruhové uzlíky na začátku Velké plotny, foto: Petr Jandík
Smyčka v díře - jeden uzel drží druhý.
smyčka v díře, foto: Sysel
Detail předchozí verze
smyčka v díře, foto: Sysel
Dvojitý osmičkový uzel.
dvojita osma, foto: Sysel
dvojita osma shora, foto: sysel
Dostatečně dlouhá smyčka může fungovat i na poměrně tupém hrotu, nebo spíš rohu skály. Horní hrot už je ale bepochyby parádní.
Häntschelweg - Jištění pod prvním kruhem, foto: Petr Jandík
Docela bytelný hrot v cestě Südwand na Bussardwand mne ukjlidnil natolik, že jsem nehledal a tím pádem i vynechl třetí kruh.
Bussardwand, Südwand - Přes převis a po menšícj ale dobrých chytech ke 3. a 4. kruhu., foto: Petr Jandík
Talíře a různé skalní uši se hodí k pokládání smyček. Vzhledem k jejich křehkosti je nosnost otázkou, ale když nic jiného není, přijdou stejně vhod.
Celkem použitelný talíř na Häntschelweg, foto: Petr Jandík
&n