Vedro zmáhá lezce na Vysočině - Pasecká skála a Čtyři palice

jo jo, je to tak, rekordní vedra pokračují, kde se tedy schovat.....vyrážíme na Vysočinu, byli jsme tam už dva krát a vždycky nám byl společníkem déšť, tak tentokráte by to mělo být jinak....jedem už pro jistotu ve čtvrtek večer, snad nebude v pátek tak plno.....cesta zabere tak tři hoďky i s kávičkou....po desáté parkujeme na odpočívadle nad Novým Městem na Moravě, přímo pod Paseckou skálou....ke skalám je to jen asi deset minut, což je paráda, ráno není kam spěchat....ale po osmé už si užíváme ranního klidu mezi Vyhlídkou a Pecnem, třetí blok se jmenuje Pernštéjn...nejsou to skály vysoké, tak do dvaceti metrů, ale klasifikaci tady mají opravdu "svoji"....skoro všechny cesty mají nástup přes různě zvlněný převis, i ty čtyřkové...ale co, má to být za 4....prvně se hrnu na Oltář(IV)...no, nic moc, ale nalezu do toho a bojuji i dále....je půl deváté, ale hic už je pořádný....po výklenku mě čeká převislé žebro, pouští a tak pak už vcelku v poho na vrchol....i Andy překypuje ještě dobrou náladou, její svaly vystavuje na obdiv celé Vysočině.....jako druhou cestu jdeme hned vedle Státnice (IV)...nástup je převislou stěnkou po tupých odštěpech a dále přes břicho na plošinu.....nástup mi zabírá hezkou chvilku, dolů, nahoru, dolů a tak stále do kola... Andy mi sice nabízí "Vlez mi na záda", ale jako ganetleman odmítám....odměnou mi je průstup stěnkou k břichu, které  pěkně vytlačuje...dostávám po skloněných římsičkách  pod žebra, kterými vede cesta dále... opět převis, jak jinak....ne nadarmo jsou to Státnice....těžce, velice těžce se dostávám nahoru....Andy jde za mnou, ale z půlky musí slanit, něco není v pořádku...odpočívá, bere léky, ale jelikož je to bojovnice, nastupuje znovu a s hlasitými vzdychy se dostává nahoru....sluníčko už se vyhouplo pěkně vysoko, tak se stěhujeme po západní stěnu...chvilka odpočinku přichází vhod a moje spolulezkyně se mazlí s lanem se zavřenýma očima....dáváme krásný Pilířek (IV) a při odpočinku na vrcholu je nám odměnou letecká show...Vysočina je zřejmě země zaslíbená nejen pro lezce, kolaře a běžkaře, ale i vojenské piloty...přímo nad hlavami se nám odehrává nácvik leteckých soubojů jako v Top Gunu....vývrtky, flopingy, střemhlav nahoru, střemhlav dolů....parááááda.....jeden souboj za druhým....nakonec se bez zamávání křídly ztrácejí za obzorem a v nás zůstává jen ten parádní zážitek....tak ještě vylézáme Lanovku (IV) a Balkonek (IV-) a máme hotovo.....Andy nemá po pravdě dobrý pocit, něco mumlá i o infarktu, tak míříme do Novoměstské nemocnice....tady strávíme více jak dvě hodiny, proklepali ji, natočili EKG a co myslíte, neměla ho tam!!...ale zato ji napravili páteř a zřejmě i odblokovali a dušnost se pomalu začala ztrácet....zbytek dne trávíme u rybníka v Medlově chytáním lelků.....večer dáme vínko a něco na zub a jde se do hajan....ráno vyrážíme na Čtyři palice...přicházíme sice mezi prvními, nicméně se hrnou stále další a další partičky....tady je skála příznivě otočená a umožňuje nám lézt ve stínu až do jedné hodiny...dvojka, která byla na skále před námi, se mění ve dvojici hyperaktivních "staříků", v poklusu dávají jednu cestu za druhou, ani se neodvazují z lana pro sestup a už se zase vynořují v jiné cestě...kéž by jsme byli v jejich létech v takové kondici a tak při chuti....tak tak se je podařilo Andy zachytit ve chvilce klidu...zůstáváme věrní lezení na úrovni čtvrtého stupně, občas tam přihodíme nějaký ten plus...a tak jdeme Korsičana, Korsiku, Raketu, Stratosféru a Levobočka s Próbou....krásné lezení, krásné chyty, i ty převisy se dají užít....nic tady není sice taky zadarmo, ale výsledek je suprovní...jen ten mumraj na skále, ten tu pohodu kazí....balíme, peče a peče, jdeme se zvlažit do Milovského rybníka a mizíme k domovu...na zítra hlásí na Vysočině silné bouřky a tak nám předčasný návrat z víkendu vlastně ani nevadí.....užili jsme si krásné lezení a určitě se máme na Vysočinu proč vracet a co tu lézt...