Tatry Soliskový hrebeň

Po dlouhé době opět vyrážíme společně  s Alešem za nějakou tou lezbou do Tater...hlásí úplné jasno, to asi nevydržíme, už dlouho nám počasí nevyšlo...večer v sedm v pátek balíme na parkovišti na Štrbském plese věci na bágly a stoupáme po sjezdovce směr Chata Pod Soliskom...na cestu nám svítí měsíc jakom kolo od vozu, zítra je úplněk, tak nepotřebujeme ani čelovky a za 65 minut vcházíme do chaty Pod Soliskem...nikde nikdo, jen u jednoho stolu nás vítá personál, Horská služba a televíze Markýza...ne ne, nejsou tady kvůli nám, jen redaktor, který má na strosti Tatry jde bivakovat do záhrabu, vše zdokumentovat a v sobotu je to součástí hlavního zpravodajství.....ubytujeme se, ještě posedíme, probereme společně s klukama ty naše mezinárodní vztahy a jdeme do peří...ráno mě budí brzký návrat redaktora, přečkal i bez spacáku a karimatky, v záhrabu mínus 3, venku mínus 17...slušné...pohled z okna nás ale tak trošku uvádí do reality, zataženo, mračna visí těsně nad chatou...plán se musí dodržet, vyráží směr Malé Solisko, je tam nová cesta "Posledná možnost" M4...jenže už od chaty se brodíme po kolena ve sněhu, chtělo by to sněžnice....stoupáme Furkotskou dolinou, ale pod Štrbským Soliskem to vzdáváme, nejdeme už výše, stéjně není nic vidět...doplahočíme se pod stěnu a nastupujeme do "pravého rebra" mělo by to být za 3...první dvě délky jdeme volně, to se dá, travky i sníh pěkně drží....... pak už se navazujeme  a začíme pěkně z ostra, ale podaří se mi nástupovou stěnku přelézt, tak zůstávám první a jdeme dále.....hřeben je pokrytý 30 cm prašanu, není nic vidět, karabina mi přimrzá k holé ruce, to jsem ještě nezažil....Aleš mě střídá , natahuje délku a matroš mu dochází pod krásným, leč náročným komínke...nic se nedá dělat, jdu do toho, bojuju a přelézám, to opravdu není za tři....ješte jeden výšvih  a stojím na skalní hlavě, cesta dále není....dobírám Aleše, musíme krátce slanit do sedýlka a můžeme pokračovat....na vedlejším hřebeni se objevuje lezecká dvojka, měli by jít něco za čtyři, ale kromě nástupu to mají procházku růžovým sadem...pokračuji dále, další plotna pod sněhem, ale už se nám připozdívá, pomalu se blíží tma...no nic, jiskry létají od maček i cepínu, smrad jako v pekle, ale jsem tam, ještě jede oblez, tak toto, to je fakt husté, ale jo, je to za mnou....překvápko, další slanění a záverečká plotýnka...ne ne, na to už nemáme čas, slanujeme přímo do žlabu a troubíme na ústup....sníh drží, i když chvilkama ty pocity nejsou na dvakrát příjemné...do chaty se dotrmácíme po tmě kolem šesté...polívka, pivko a družba s místníma borcama...máme ještě čtyři společníky, je veselo...jdeme ale na kutě, ráno ještě něco vymyslíme...východ slunce jako z pohádky nás vítá do nedělního rána...ale je to vykoupeno větrem a zimou...jdeme se jen tak na lehko podívat, kde jsme vlastně včera byli....vystoupáme na Predné Solisko a pokračujeme přes Soliskové sedlo a Mlýnické Solisko až na Štrbské Solisko...ještě že jsme si vzali jedno lano, zase je třeba slanit, ale necháváme si ho tam viset, ať se máme jak dostat zpět.....otevírájí se nám pohádkové výhledy, slovy Aleše "krása střída nádheru"...Kriváň, Mengusáky, Štrbský štít, Vysoká a Dračák, na druhé straně Ďumbier, Chopok, celý hředben Roháčů...a taky přicházející fronta a sní spojená oblačnost ....otáčíme se a na chatu už přicházíme opět s mraky v zádech.....dáme ještě Rádlera na doplnění tekutin a frčíme dolů.....vyšlo nám to, není si na co stěžovat, celý víkend měl náboj a jiskru a to je to, oč tady běží.... a jaké Tatry jsme tentokráte zažili?....skialpinisté si zatím moc neužijí, nahoru si na sněhu stopu každý najde, jen svézt se sveze jen opravdu dobrý borec v nějakém tom žlabu...stopy byly ze Soliskového sedla, na Patrii se borci taky škrábali sedlem nahoru.....námi lezená cesta je kromě přístupu pod hřeben čistě skalní lezení, pevná skála, plotny, oblezy, traverzy, řekl bych že si užije každý...Tatry jako takové ale poloprázdné, na sjezdovce ideální podmínky, jen ti lyžaři tu tak nějak chybí v hojnějším počtu....zima je ještě před námi, za čtnáct dní jsme tady zase, už teď se těším