Tatranské toulky

tak jsem se zase jednou vydal na toulky Tatrami a přibral jsem k tomu Žofku a jejího přítele Libora...domluva jasná, přijedou nočním vlakem z Prahy a já je vyzvednu v Popradu....vlak má sice zpoždění, ale mi se aspoň podaří najít nádraží, nikde žádná šipka, naštěstí tady není jazyková bariéra.....nad horami visí černá oblaka, vrcholky pro nás zůstavají skryty a tak měním program...nebudeme šplhat nikde vysoko, vydáme se na Terynku, klasika, Libor v Tatrách vlastně ještě nebyl, tak mu uděláme poznávačku....zubačka nepremáva, tak pěkně od spoda po svých...jedno pivko na Zámkovce nemůže uškodit a pelášíme dále...jsem překvapený, kolik je tady ještě sněhu ve žlabech a pod stěnami....chodníky už jsou holé, až na nějaké to sněhové pole....za mírného deště se dostáváme na chatu a sotva si sedneme, padne mlha a venku se začínají čerti ženit....tak dáme nějaký ten horec, něco teplého do žaludku a pořád to vypadá venku stéjně...co teď...no jo, ještě změříme tepovou frekvenci na Liborově telefonu, jen čumím, co dnes ta technika umí...nedá se nic dělat, musíme ven, přichází nějaký zájezd a chata hučí jako včelín, to není nic pro mě....mlholení a hustá mlha se nám stávají společníky až na rozcestí u Zamky...tady mě mladí překvapují, ještě se ji nechce dolů a tak se po magistrále vydáváme na Skalnaté pleso...po cestě potkáváme dvě děvčice v nejlepším věku s očima na vrchu hlavy, údajně tady někdo slyšel a cítil medvěda...my ale né, tak je to vcelku uklidňujem...po cestě mým parťákům vyprávím příhody s mistrem nosičem, panem Kulangou na Skalnaté chatě....já jdu rovnou na chatu, mladí jdou ještě kouknout, je-li pleso stále na svém místě....a chatař opět nezklamal....na pozdrav "dobrý den, můžu dál" se mi dostává klasická odpověď "chlap, ten může"....nic se nezměnilo, stále nemá rád něžnější polovičku lidstava....promítá nejaké skupince video ze svých pětapadesátin, které se účastnil prezident Gašparovič a hosté ho ani přinejmenším nezajímají.....ale čaj má dobrý.....dolů to dáváme po sjezdovce, kolena trpí, nic naplat, lanovky stéjně nejedou....v Lomnici sedáme na elektičku do Smokovce...noc trávíme na Medvědici...než stačím vyřídit ubytko, auto se venku otřásá smíchem...Libor stále nemůže pochopit, že dnes má ještě postel, ale zítra už ho čeká širák...Žofka se skvěle baví a i on chápe, že se s tím musí smířit a sám na sobě se taky skvěle baví....ani jeden ještě venku nespali, tak jsem jim připravil překvápko.....ráno je vymatená obloha a i předpověď se ukazuje vcelku fajn, tak nám nic nebrání...odeberu jím jejich batůžky a dávám jim pořádné, tak a by se ji  do nich vešlo veškeré vybavení na bivak, jídlo, no a ještě lezení a mačky, protože se je chystám vytáhnout na Gerlach....dnes je výstup o poznání pomalejší, batohy na zádech ubírají rychlost....a tak se mi zdá, že už na Zbojandě toho mají vcelku dost...zátěž je zátěž.....je třeba vydatně poobědvat a nabrat síly....moje pořekadlo "už bude jen hůř" jím trošičku ubírá na náladě....míříme do Prielomu, prvně po chodníku, ale hned za chatou začíná sníh...dole to ještě jde, ale i tak se hrabeme firnem pěkně pomaičku...první půlku výstupu do sedla obcházíme po skalní ostruze, teče voda, klouže to, pohyby jsou nejisté, přicházejí i první pády, Žofka nám mizí pod sněhem....a pak už musí mačky ven, ať je nevláčíme zbytečně...někteří je mají na nohou poprvé, ale jelikož jsou od přírody talentovaní, seznámení probíhá vcelku úspěšně...a tak funíme malými krůčky do sedla....no jo, ale pak zase dolů, a to je ještě horší, že....vše zvládáme, železa dolů a pokračujeme ...na poslední traverz a výstup ještě jednou z cvičných důvodů nasazujeme mačky a už stojíme na Polském hrebeni...a éjhle, sníh hatí moje plány, celá vástupová trasa "Gipsyho" ferratou je pod sněhem, a i žlab do Tetrmajerova sedla je vysněžený...lopatu nemám, tak se nezahrabem...musíme zůstat tady, je slíbena jasná noc, tak si to užijeme....ještě na rychlovku vyběhneme na Vychodní Vysoku a tady už nás čeká pozdrav od vládce hor ve formě krup...ale je to jen takové škádlení, zato černá mračna z doliny se valí nahoru bez varování...fotečky, troška místopisu a dolů...ještě stihneme pojíst, navařit vodu a s prvními kapkami zalehnout...troška slivovice nás hřeje pěkně zevnitř, zatáhnout žďáráky a spát....regulérní deštík je doprovázen vichřicí, která pokračuje celou noc....obloha se vyjasní a tak před pátou můžeme pozorovat východ slunce....ale než bude svítit tady k nám, ještě si musíme do sedmé počkat.....teplota lehce nad nulou, silný nárazový vítr z toho dělá pořádnou kosu...nárazy jsou fakt razantní, Žofka honí polštář po dolinách, úspěšně....dnes  už to žádný velký výkon nevypadá, jsme promrzlí, než navaříme snídani a pobalíme věci....no, myslím si, že už toho mají mladí dost, zážitek z noci jen tak venků je určitě suprovní...vydáváme se do Velické doliny, směr Sliezký dům...svišti se prohánějí kolem chodníků  a dávají o sobě hlasitě vědět...vítr neustává, rukavice zůstavají na rukách až skorona chatu....krátká pauzička a nezbývá, než absolvovat sestup dolů....před dvanáctou jsem na nádraží, vlak ale dnes nejezdí, tak chytám stopa a za chvíli už všichni míříme k domovu...mladé ještě čeká cesta do Prahy, na řadu přichází poslední ohlédnutí se za krásnými horami, rozloučení a neúprosně ukrajovat kilometry k domovu.....moji společníci mi byli zdatnými parťáky, šlapali jako čerti, neremcali a zažili jsme spolu suprovní víkend...měli možnost poznat Tatry ze všech stránek, krásné i drsné, slunečné i zamračené, deštivé i větrné, ale i vlídné a přívětivé....prostě takové, jaké jsou....ušli jsme cca něco kolem 45 kiláků, z toho první den asi 24...další dva dny s plnou polní na zádech a ve sněhu už nebyly tak úspěšné, ale o to tady přeci nešlo.....důležité jsou zážitky, které nám všem ještě dlouho zůstanou v našich zpomínkách...neudělali jsme žádný rekordní přechod, nevylezli na Gerlach, ale víkend jsme si stoprocentně užili...a tak to má být.....a vrchol mají slíbený za vzorné chování někdy jindy....slyšel jsem, že tam ještě nějakou dobu ten Slovenský krasavec bude stát