Štrbský štít 22.4. a Vysoká 23.4.

Nevydržel jsem a ještě jednou vyjel do Tater...jak bylo, to vám ukážou fotky v Galérce....ale pěkně popořadě....nedělní noc na parkovišti v pondělí ráno z pustého a prázdného Štrbského plesa vyrážím do Mlýnické doliny...nad hotelem FIS se dostávám do lesa a k mému úžasu opadávají i jehličnany..no jo, všechno jde kupředu, doba se mění...tak nechávám lyže na batohu a až po kosovku šlapu pěkně na botech...dále už dolinou šoupám pásy...sem tam už leze chodník, ale to se dá v klidu obejít...traverz Pod Skokom je ještě umrzlý, to je dobře....pleso Nad Skokom je rozmrzlé jen částečně, hladimu čeří vítr, zrcadlení mého dnešního cíle se na hladině nekoná...nepříjemně fouká do protivky...stoupám až k Nižnému Kozímu plesu a hang, který mám před sebou obcházím zleva...vystoupám nahoru a na levé straně je můj dnešní cíl....Štrbský štít....tady už sluníčko pracuje na sněhové krustě, pomalu začíná měknout, takže cikcaky jsou v pohodě...vidím vrcholovou štrbinu, ke které se musím dostat...jsem tam, sundávám lyže, mačky ven a rychle nahoru, dokud je ještě prošku tvrdo...i tak se propadám hluboko nad kolena...uhýbám na skalky a tak s lehkou lezeckou vložkou se dostávám na vrcholový hřebínek a ním až navrchol...dolů vidím druhou výstupovou cestu od Okrůhleho plesa, sjezd je tvrdší než moje jihovýchdní strana, ale celý výstup je veden bez lyží....paráda, jsem tady....je deset, výstup mi zabral cca tři hodinky....odpočinek, fotečky, kochačka, no vše, jak má být...chvilku posedím, ale bágl se svačinou mám u lyží, tak fičím dolů, ať rychle ještě sjedu kousek níž, než sníh úplně změkne....užívám si vrcholový sjezd a nad hangem to zapíchnu a nechávám sluníčko, ať mi nadělá pár dalších vrásek na čumáku....lebedím si....z doliny se pomalu vkrádají i sem ke mě první mračouni...nezpouštím oči ze Satana a Pekelníka, okukuji žlab, kde zůstali pod lavinou mladý Čech se Slovenským guidem...no, vás si nechám na léto, pacholci....mraky se neuprosně blíží, je čas jet dolů....vodopád skok tentokráte sjíždím přímo mezi skalami, jo jo, je to dobrý....a pak až po úroveň lesa pěkně na pohodu...zkusím, jak to jezdí na jehličí.... a ejhle, není to sice nic moc, ale minimálně tři čtrtiny cesty vysokým lesem ještě sjíždím....fakt je, že občas je to jen silou vůle...sníh je sníh....zastvuji se na kávičku a čeká mě volné odpoledne...na netu předpovídají ještě na zítra hezké dopoledne, tak to risknu a zůstanu....pak už jen chytám lelky, četba a relax...za zmínku snad stojí větička z Desíti velkých stěn Radovana Kuchaře: "Pro velké výstupy nestačí jen nadšení a láska k horám, chybí-li zkušenosti"...tak na to nezapomínejme....ráno chci vyrazít dříve, ještě před východem sluníčka, ať se dostanu nahoru ještě za tvrda....půjdu na Vysokou...v pět je ale zataženo, tak to je snad zbytečné už vstávat....v šest je ale azuro, jo jo, měl jsem se poslechnout a vyrazit....za hodinku jsem na Popradském plese, sněhu i tady oproti minulému týdnu značně ubylo...ale krusta drží, do Zlomisk se trápím po hranách lyží jako minulý týden....pod hangem leží rozthaný kamzík, asi dravec, nejsou tady žádné stopy ve sněhu po zápasu...je samá kost a kůže, zima byla dlouhá....ale tady se už otepluje a když míjím Zlomiskovou vežu a vstupuji do Dračí doliny, sluneční paprsky zpoza Končisté hřejí plnou silou....a tak svlíkám vše až do nátělniku a mířím do Dračího sedla...peče jako blázen...Ošarpance, krásně skádána skála...když se ale sluníčko schová za mraky, je kosa....doplížím se do sedla a okukuji Centrální žlab Vysoké...je otočený na jihozáped, tam by měl být stín...ale hned na vstupu mě vítá krásná odthová hrana tak půl metrů vysoká přes třičtvrtě žlabu...tak teda pokukuji po hřebínku a žlábku více vpravo vedle Dračího štítu...sundávám lyže a slyším zhora rachot...lavina!?...né, objevuje se skialpinista jak to drhne žlábkem dolů...místní borec..pozdrav, pár větiček a mizí mi ladnými obloučky směrem na Rysy...já si ale lyže nechám tady...i tak je tady výstup příkrý, sníh už se boří, propadám se, ale zatím to jde...zkoužím se dostat na skalnatý hřebíne a už jsem po krk v "odtrhovce", zůstávám na pažích...soukám se ven, fuj....dále je to ještě měkčí, musím přetraverzovat žlabem pod stěnu to stínu...jsem tam....pak už kolem stěny na hřeben a po něm max. trojkovým terénem až k vrcholu....tudy dolů rozhodně nepůjdu....dostávám se na pravý(při pohledu z Doliny Popradského plesa), myslím si, že východní vrchol.....druhý se na mě směje za sedlem Centrálního žlabu...kráááása....zůstávám na vršku a němě zírám....je čtvrt na jedenáct, tři a půl hodiny z parkoviště.....to je krása....jenže ještě mě čeká cesta dolů....obhlížím kudy tudy....zdá se , že to půjde...beru bágl a pomalu se snažím traverzovat do sedla....jednou to jde líp, jednou to je vcelku morálové, expozice nádherná....sníh, led, skála....oblézám a popolézám a nakonec jsem tam....dobře ja.....Štrbina vo Vysokéj mě vede do žlabu....tady svahem něco málo pod padesát stupňu pěkně dolů...i tady se lyžuje...vršek je teda uzký a už i jen slabě vysněženy...dál se terén mííírně pokládá a žlab se rozšiřuje, tady už je to lyžovatelné i pro mě....ale po víkendovém náporu pěšáků je to jako laviniště...asi bylo ještě tepleji....dostávám se k lyžím, tady mě čeká rozpitý Rádler, jen to zasyčelo...je čas si oddychnout, už není kam spěchat....ze sněhu už je tekoucí kaše, to už horší nebude...ale oblačnost se nemilosrdně blíží, schovává tu žlutou kouli na obloze a zničeho nic je zima...jedu dolů....je třeba se držet v ježděném terénu, tam je sníh tvrdší, jákmile vyjedu mimo, kaše si se mnou dělá, co se jí zlíbí...a tak se nechávám dlouhými oblouky zavézt až ke kosovce a tou se proderu na kávičku na Popradském plese...zatahuje se na pořádek, padají první kapky děště, ty mě vyhánějí z terasy a peláším k autu...ještě se ohlížím a spokojeně si lebedím...tentorkáte už je to opravdu poslední skialp v Tatrách letošní zimy....děkuji, bylo to nádherné,jsem plný zážitku, můžu klidně domů