Po stopách Apačů - Paklenice 2013

Plány se plánují a nakonec je vše úplně jinak….a tak místo na skialpy do Chamonix vyrážíme za teplem na jih….naše  toulání začíná kde, no přeci v Paklenici…uvidíme, třeba tady i skončí….ale pěkně popořadě….vyrážíme v sobotu po ránu a v pohodě nás večer kolem sedmé vítá moře a modrá obloha….vyhlídky ale nejsou tak růžové, necháme se překvapit….jen pro info, z Ostravy asi 940 kiláků, poplatek ve Slovinsku 15 E, no a v samotném Chorvatsku pak ještě 6,5 a 16….cesty prázdné, je vidět, že je teprve začátek května….ani ve Starigradu nepraskají promenády ve švech, ale už to žije….v kempech se vše připravuje na sezonu….smočíme nohy v moři, pokorzujem, nezbytná zmrzka taky byla a hledáme, kde hlavu složíme….nakonec vyjíždíme až do samotné Paklenice a v pohodě s mnoha dalšími, nutno přiznat, že hlavně Čechy, trávíme noc na parkovišti……ráno je sice polojasno, ale teplo, takže než se ostatní proberou, už jsem v cestě…ach ta stařecká nespavost…..jelikož jsme tady byli už vloni a takové ty klasiky naší úrovně máme přelezené, symbolický název Zgřešeni 5b nás táhne ke stěně Debeli kuk- Stup …třídélková cesta (5b, 4a, 4b+)….hned první kroky jsou morálové, tak si říkám, jestli děláme dobře…ale jo, jde to, snad to bude dobré….pěkně to vytlačuje ze stěny, tak se hrabu, jak to jen jde….klíčové místo je ale až na konci první délky….hladká plotna v traverzu, mírně převislá, rajbasy a pod nohama vzduch….tam a zpátky a pak už naostro….asi se tady trápí všichni, ve spárce je založena smyčka na přidržení…ale to né, takoví srabi nejsme….ale navrtaným dříkem na stup beru za vděk a jsem tam…uf, krásné místo….dolézá Andy, šklebí se, však jí ty srandičky přejdou, ještě není na štandu….vše zvládá a tak druhou délku si užíváme, i třetí je pak krásné lezení po ostrých chytech a stupech, které jsou pro Paklenici charakteristické…..takže teď jednu délku slanit a zbytek suťovištěm…mezitím  sportovní cesty na Klanci, což je centrální část kaňonu, kde se točil Vinetou, obsypali lezci …teď už to je jako v plné sezoně, no jo, je neděle….a zatím co odpočíváme u auta, začíná pršet a vydrží to snad hoďku…vítr skály rychle osušuje, je teplo a tak se odpoledne ještě vydáváme na Kuk od Stradelin, čtyřdélková Flex and Rex za 5a má krátký nástup a prostě se nám líbí….krásné polezeníčko, expozice, ve druhé délce je klíč k úspěchu a pouští nás nahoru….sem tam nás kapky deště chtějí zastrašit, ale my se nedáme, dolézáme a už jen rychlý sestup….sjedeme se napojit do civilizace internet, zítřek vypadá špatně, uvidíme…..ráno se budíme před šestou s prvními kapkami deště, předpověď se splnila, co naplat… a tak nezbývá, než zvolit náhradní program….jedeme se podívat do Zadaru, chvíli sháníme deštník, když ho kupujeme, pochopitelně přestává pršet…přijíždí bratr Michael s drsnou týpkou Janou, supr překvapení …tak něco málo pochodíme, jedeme do Starigradu a večer posedíme, jak jinak….ráno se naše cesty dělí, my vyrážíme za lezbou, zbytek výpravy se vydává po svých na  okruh Paklenicí….my jsme si vybrali Aniču, nejvýraznější masív údolí…dáváme se do Šaleški 5b, čyři délky, 5b,5a,5a,4b…hned nástup je opravdu impozantní, no co naplat, musím…ale jo jde to, jen to ještě netuším, že délky nejsou s jedním místem dané obtížnosti, ale každý krok odpovídá danému levelu…nejdůležitější je podle průvodčíka ve třetí délce odbočit do prava, jinak si zaděláš na lezení za 6b+…a co udělá Zdeňa, nasere se kam nemá…pak se horko ťažko dostávám do správného směru, dobře já, musím se nahlas pochválit…ale bylo to fous…dolézáme na konec cesty, ale asi je nám to málo, neslaníme a traverzem za 4b, který podle mě odpovídal tak 5b,  se 200 metry luftu pod nohama nalézáme do Brid za Veliki Čekic 5b, kde nás čeká opravdové lezení, s nádhernou expozicí po absolutně hladké stěně….a aby toho nebylo málo, spouští se liják….to už nedolezeme, zkoušíme proslaňovat, no není  to cesta na slanění, to se musí uznat….ale nakonec se dostáváme ke slaňáku, ale to už lítají blesky a hromy všude kolem…no a co jiného, než že se nám při posledním slanění seknou lana….to  néééé…necháváme je tam a fičíme dolů…za chvíli po nás přicházejí i turisti a přinášejí pomalé ustávání deště…..a jelikož je ve čtvrtek můj Děň rožděnija, bereme naše alkoholové zásoby pěkně od podlahy a likvidujeme statečně, co nám příjde pod ruku…večerní procházka do hospůdky v Marasiči je završením a opravdovou tečkou za hezkým dnem….co naplat, ráno posnídat a kocovina nekocovina, vyrážíme, lana volají…..dobelháme se k nástupu a ejhle, první kapky jsou tu…..než vylezu nahoru ke slaňáku cestou Abseil pista 4b, protože jsou samozřejmě kouslé hned u něj, už lije jako včera…prostě Aniča nám nechce dát, je to holka protivná…..slaním a pak ještě jednou nahoru, protože lana se znova seknou a konečně smotat a rychle pryč…dnes tomu sice chybí světelné a zvukové efekty, o to je větší velikost kapek…..jedeme dolů do civilizace, u moře je jasno, sušíme věci, Andy loví slávky a lelkujeme…den je ještě před námi, skály snad oschly a tak se vydáváme zpět nahoru ….Kuk od Stradelini má spoustu hezkých cest a hlavně krátký nástup, je pěkně oschlý, sluníčko svítí, tak se pouštíme do Ča je od Draga je od Draga 6b+, ale to je jen poslední 20 metrový oblez vrcholového balvanu, jinak 5a,5b,5b….začátek nám sice připomíná prodírání se džunglí, ale to rychle přejde a následuje opět hezká cesta…..čtvrteční den se chystáme  načít Doktorem Frankenstiinem 5b (5a,5b,2,5b,5b)….najít  nástup je trošičku složitější, ale první nýt nám po chvilce ukazuje směr….jsme schováni ve stínu, neboť od Božího rána peče sluníčko jako by ani začátek května nebyl….těžší kroky zvládáme a tak se dostáváme do dvojkového přechodu pod vrcholový hřeben….a tady je zřejmě mezi 4 a 5 délkou problémové místo cesty…odlez ze štandu je vcelku dosti morálový a silový, bouldorový krok a jsem tam…mooooc pěkné…..na vrcholu peče oskar, tak posedíme a dáváme se na cestu dolů…. sestup už dobře známe, ale i tak je to skákání po šutrech pro kotníky dosti náročné…..sjíždíme k moři a je třeba se taky trošku opálit, ať nepřijedeme bílí, to by byla ostuda….chystáme se na odpolední lezení, ale nad horami jsou černá mračna a první kapky i tady u moře n a sebe nenechávají dlouho čekat…skály se barví do černa, pro dnešek jsme opět s lezením skončili….ale co, jsme na dovči a ne na dostizích….ráno se sice budíme do zatažené oblohy, ale pršet nemá, postupně se zdá, že to vydrží bez nějaké té spršky a tak vyrážíme….kam, no přeci na Aniču, co nás nemá tak ráda…..snad dnes pustí…..okukujeme ji pěkně z dálky z chodníku, nakonec se rozhodujeme pro paklenickou klasiku Mosoraški 5c(3a,4b,4b,4a,4b,4a,4a,5c,5b,5a) 350m….nástup nacházíme u veliké karabiny, jako vzpomínku na tragédii, jež se tu odehrála….poznámka průvodce, že cesta je oklouzaná a proto je těžší, než v minulosti byla, se ukazuje hned od druhé délky…ale jde to, klouže, ale jde…krásné lezení, údajně nejčastěji lezená cesta….jsme v půlce a před šestou délkou si dopřáváme chvilku odpočinku… pokračujeme…dvě délky spojuji a stojíme tam, kde bych nejraději nebyl….mokrý převislý kout s plotnou vlevo a komínkem vpravo…k prvnímu borháku se probojuji  jakž takž, i k druhému to jde…a jak vidím hustotu jištění, jde do tuhého…do komínku se nevejdou ani moje XS ramínka, tak pěkně vyvěsit a venkem…..nohy nedrží, maras….ale držím se zuby nehty….nejsem Mirek Dušín, stoupám na nýt, vím, nečestné a nesportovní, ale je to jedna veliká klouzačka….cvakám, cvakám a už vidím štand…sáhnu na krásný chyt a co to, celý se viklá, je to vklíněný balvan…rychle přehmátnout  a vzít za něco jiné….nezbývá než to táhnout  rukama….ale jsem tam…dobírám Andy, taky se netváří nijak nadšeně…odlez do deváté délky je opět pěkně vzdušný, dostávám se přes něj a dále už to není taková hrůza…ještě závěrečná délka a nezbývá než na celé údolí vyslat vítězný výkřik…Vinetuuuuuuu….jsme tam, spokojeni, unaveni, lezli jsme asi 4 a půl hodiny….určitě je obtížnost díky stavu cesty těžší, ale jsme rádi a pyšní, že jsme nahoře….sestup volíme přes pravou stranu stěny a dolů sestupovkou z Centrálního komínu….myslím, že dobrý tip pro turisty a feratisty, pokud navštívíte Paklenici, určitě si na Anču zajděte touto cestou, nástup označuje u potoka šipka a výstup budete mít částečně zajištěn lany a není vůbec zadarmo…vrchol se pak dá přejít na druhou stranu a máte krásnou celodenní  túru… tím naše májové lezení v údolí Apačů končí…ještě se osvěžíme v moři a vydáme se na cestu…co dodat…vyšlo nám to, začátek května bez lidí, bez čekání na nástupech, jo, sem tam s bouřkou, ale jinak v pohodě…teploty luxusní, vloni v červnu už to bylo lezitelno jet tak do oběda…lezečky prolezené, stejně tak i bříška prstu… prostě spokojenost….ať se tady někomu nelíbí, je to jeho věc, my jsme byli spokojeni ,  vylezli jsme se do sytosti….a jediná oklouzaná cesta bylo páteční finále, ale na tu se stojí v létě fronty, tak se není čemu divit….takže nezbývá, než vám všem doporučit a to nejen za lezením, ale i za turistikou, cyklistikou a mořem…je to tady vše v jednom…Zdravo brato, dobro došli