Obrovský kút na kežmarák

poslední lanovkou se těsně před šestou dostávám na Skalnaté pleso, tady mám sraz s Janem, mým zítřejším parťákem na lezení…už je někde tady, ale vracejí se z lezení až před desátou…nějak se jim to dnes protáhlo…u láhve vína probíráme jejich lezecké výkony a společné známé…zaleháme na terase, kupodivu je otevřena i čekárna v budově lanovky, to tu dlouho nebylo….ráno nás budí vymezená obloha, takže nic nebrání vyrazit….před půl devátou se vydáváme do Skalnaté doliny, cíl nejistý, nakonec Cmiterem stoupáme směr Vidlové sedlo…ještě pod sedlem se vydáváme travnatými policemi doprava, až nás mužík směřuje krátkým výšvihem po žebru k další polici…tady se navazujeme na lana a dvě délky traverzu nás přivádějí pod nástup….na rampě jsou nýty, tak jich využíváme k jištění, i když jdeme souběžně…první délka je trojkové lezení, Jano si s ním lehce poradí, nakonec jako s celou cestou….na štandu se při pohledu vzhůru prvně seznamuji s tím, co nás čeká….a nemine…druhá délka začíná položenou plotnou, následuje kolmá stěnka, těžký traverz a pak ještě nějakých patnáct dvacet metrů na štand (VI)….pořád jenom slyším, „madla, to je pohoda“…pak přichází řada i na mě…opravdu tam madla jsou a dostávám se až k pasáží traverzu….tady se trápím, ale nakonec přelézám nástup přes převislý zub a traverzuji….pak už to jde…..další délka je krátká, jak jinak, než kout….pěkná, pevná skála, spáry na obě ruce, nohy na tření do stran….pouští a jsem u Jana na štandu…no, je to tak na hranici mých možností a schopností….další délka je pěkně dlouhá, kout  tlačí Jana svými převislými částmi do plotny…ne ne, tudy cesta nevede…vrací se a jde tam, kde se má….skob je v cestě dostatek, místa na dojištění jak by smet….štanduje a já se musím vydat za ním…jde to ztuha, ale jde to….drápu se zuby nechty….říkám si, že to už musí být klíčové místo…opak je pravdou, to nás teprve čeká…ze štandu vidíme plotnu, kterou vede cesta, jak se vyhnout dalšímu převisu…těžce, těžce to jde, Jano tvrdí, že to je pořádná šestka, ne-li za sedm…jasně že to dává, odlízá, pokračuje zpět do kouta, kde následuje krásné lezení…i já se do toho musím pustit, chvilku dremsím, přešlapuju, nakonec se tam dostanu….dost dobrý pocit…ještě se dohrabat na štand a je to…..další délka má svižný nástup, pak už se pomalu stěna pokládá a my se dostáváme na travnatou polici…odtud jdeme ještě dvě délky na laně lehkým trojkovým terénem, pak lana balíme a traverzujeme do sestupové hrany na Huncuvské sedlo…daří se najít správný směr a pak ještě dlouhý strmý sestup…nakonec jsme na Sklanatém plese zpět o půl třetí…celkem slušnéj oddíl….ale to né díky mně, nýbrž mému prvolezci…celou cestu pod stěnu i sestup absolvoval v tempu sobě vlastní…jo jo, i na mě došlo, tak je asi vždycky mým parťákům, když jim utíkám, to mám za to….krásná cesta…..Tatranská klasika…na štandech osazeno U jištění…v cestě spousta skob…pevná skála….krásné počasí a úspěšné zdolání cesty…prostě sama pozitiva….někdy to musím zkusit na prvním konci lana, ale asi budu muset ještě trošku potrénovat

Kežmarský štít s celou cestou Obrovský kůt

vlastní Obrovský kút