Mt. Kosciuszko - jeden z vrcholů Seven summits

Bivakujeme za  osadou Thredbo…ráno máme budíček o půl čtvrté….rychle navařit snídani a připravit se na cestu….Andy bohužel skolila výškovka, není schopná se udržet na nohou, světloplachost ji zahání zpátky do spacáku…zůstávám jen Kájou a vyrážíme…chvilku hledáme nástup….bloudíme, nakonec se vše podaří a můžeme vyrazit…i on se však otáčí a zůstávám sám…nevadí…první úsek je na pohodu, rychle nabírám výškové metry….fouká silný vítr….pak se výstupová trasa pokládá a já se konečně dostávám do toho správného tempa…rychle překonávám další metry…cestu mi křižuje prudký vodopád, naštěstí je tady zavěšený tibetský most….nohy kloužou po tvrdém terénu…několik stupů po předchozích expedicích mi pomáhá překonat příkrý práh….celkem jednodušším terénem se dostávám se dostávám k prvnímu sněhovému poli….na jeho prahu vidím první odpadlíky, kteří vyrazili přede mnou….sníh je naměklý, mačky není třeba nasazovat…fixy jsou ale hluboko pod sněhem, snad to dobře dopadne…přímo za nosem se dostávám opět na pevný terén….z vrcholu sestupuje guide se dvěma klienty….má na sobě navěšeno snad veškeré vybavení, které v outdoorovým aktivitám patří…prohodíme pár slov a jdeme každý svým směrem…ještě mám dlouhou cestu před sebou…poprvé se mi otevírají panoramata okolních vrcholů…postupuji stále kupředu, směrem k dalšímu sněhovému poli…tentokráte mě čeká traverz….přede mnou se potácejí další opozdilci…nemám dobrý pocit, sníh nám všem ujíždí pod nohami, snad se celý svah neurve a neskončíme někde dole… poprvé se vynořuje vrchol, snad mě dnes k sobě pustí….obzor křižuje záchranářský vrtulník, někdo má asi problémy …dostávám se pomalu na Ravson pass….těsně pod ním se míjím s úspěšnou Malayskou expedicí…už to mají za sebou, spokojenost je vidět na jejich unavených tvářích…pokračuji výstupovou trasou pod vrcholovou převějí k poslednímu sněhovému poli…nad ním visí hrozba sesuvu lavin, tak rychle kupředu, ať už jsem na druhé straně…poslední úsek  traverzuji z druhé strany hory, pomalu se plížím na vrchol…štěstí je na mé straně, summit mám sám pro sebe ….fouká silný vítr, tak se moc nezdržuji, dělám fotky a dávám se na sestup…první část je shodná s výstupem, dále pokračuji směrem na Charlotte pass….úspěšně se dostávám dolů, tady mě už čeká Karel a můj výstup je zdárně u konce………a teď pravdu…..jelikož jsme to večer s přípravou přehnali a šli spát až o půl čtvrté, vydávám se na výstup sám, Andy má kocovinu a dnes to prostě nedá…Karel mě odváží do Thredbo, chvilku nám trvá, než najdeme tu správnou lanovku , kterou se dostanu na Kosciuszko Express Terminal….rázem jsem v 1930 metrech….je za pět dvanáct  , nejvyšší čas…..vyrážím po chodníku dlážděném zámkovou dlažbou….asi po kilometru se povrch mění a zbytek  cesty až do Rawson pass absolvuji po železných pororoštech…tabule upozorňuje, že se tady nesmí běhat…v Rawson pass jsou nejvýše položené veřejné záchody na Australském kontinentu ve výšce 2100 metrů…další část je zpevněná zatravňovací folii a poslední metry jsou dlážděné krásnou žulou….za dvě a třičtvrtě hodiny stojím na vrcholu Mt Kosciuszko, 2228metrů vysokém vrcholu, který je nejjednodušším vrcholem ze  Seven summits….dolů se vydávám zpět do sedla a odtud po široké prašné cestě,kde donedávna ještě směla jezdit auta, na Charlotte pas….po po čtyřech hodinách sedám ke Karlovi do auta vydáváme se zpět do Coomy….jak jednoduché může být dosáhnout nejvyššího vrcholu kontinentu