Karbunkulový hrebeň a Prostredný hrot

Karbunkulový  hrebeň  aneb „Máte štěstí, že jdu zrovna kolem“

Kolem osmé večer parkuji na Bílé vodě Kežmarské, balím věci a vyrážím směr Brnčálka…. už jsem je tam dlouho neviděl, je třeba utužovat družbu…rychle se stmívá, tak na řadu přichází čelovka….cesta rychle ubíhá….potkávám ještě opozdilce sestupující do doliny….a ejhle…cesta zatarasena autem z Brnčálky a uvnitř sedí chatař Tomáš….nejede to….a já vím, co tomu je, je to rozbitý….vytahuju pivko z batohu a probíráme možné nemožné, čekajíce na vercajk, který se pomalu blíží z chaty….a už je tu….posiluje nás Cigy a začínáme se v tom vrtat…střílí to a ne a ne se rozjet…je to ještě starý dobrý Poršák…..dva karburátory, jenže jeden suchý….kontrolujeme palivový systém, vše rozebíráme, skládáme a zase zas a znovu….půlnoc nám dává naději, popojíždíme tak sto dvě stě metrů a zase šlus…a tak znovu, stále dokola…a nakonec je to tu….podařilo se, vyhazujeme palivový filtr a dojíždíme na chatu…je půl třetí…a jelikož jsme si to ještě nestačili všechno povědět, tak to napravujeme u pivka a panáku ještě další hodinku…chata je úplně plná, skládám se pod schody a v mžiku spím….jak dlouho? přesně do půl šesté, než začnou odcházet první nedočkavci…pak už jen v krátkých intervalech počítám, jestli náhodou někdo nevynechává některý ze šestnácti schodů…. v sedm už toho mám dost a jdu na kávičku a nějaký ten žvanec…. slíbil jsem dokončit včerejší sborku rozborku a tak jdeme na to….náhradní filtr není, musíme vyčistit ten stávající…čím? nic vhodného není k mání, na řadu přichází slivovice….pěkně z pusy do filtru, protřepat a znovu…kal pomalu mizí a moje nálada začíná nabírat grády, vždycky mi něco zůstalo za zuby a vyplivnout, to by byl hřích…v deset je hotovo a já lehce dobře naladěn vyrážím…zpočátku po chodníku směr Jahňačí štít, po půl hoďce musím odbočit a za dalších třicet minut sedím v Jastrabím sedle…tady začíná vlastní popolizaní….nástupovou plotnu se spárou neobcházím, ale pěkně si ji užiju….pak už lehčím terénem nahoru na Malý Kopanik….tady se hřeben stává skutečně ostrým a vzdušným, nesházím na travnaté police na straně Červenej doliny, ale pěkně si užívám lezení přes Prostriedny a Zadný Kopanik až na Malý Kolový štít…v Belasém sedle se dá sejít dolů z hřebene, já se ale ještě vydávám na Belasou vežu, když už jsem tady….je tři čtvrtě na jednu….z vrcholu se mi nechce vracet, hledám nějakou schůdnou cestu, kterou bych se napojil na Hlavní hřeben Tater….no, jelikož jsem si tu část doma nepřipravil, pokárám se a s drobnými problémy se nakonec dostávám tam, kde jsem chtěl…chodníčkem pak na Kolové sedlo a napojit se na značku z Jahňacího štítu….o půl třetí do mě zasyčí chlazený mok na Zeleném plese….loučím se a vydávám se k autu….krásná túra, i když jsem měl s sebou lano, nebylo zapotřebí…jde si to užít a kochat se nádhernými výhledy….myslím, že není třeba utíkat na úbočí po travnatých policích… pokud se vlka nebojíte, máte dvě zdravé ruce a nohy a dušička prahne po samotě na horách, pak je to to pravé pro každého z vás…..v zimě to ale bude úplně jiné kafe a to už si zaslouží plnou horolezeckou polní…uvidíme, třeba někdy zkusíme…

Prostredný hrot

Ráno jsem za lenocha, ne a ne vstát, dospávám předešlou noc a tak startuji až o půl deváté ze Smokovce na Hrebienok, jasně že zubačkou…parkoviště už jsou narvaná, tak plné Tatry jsem asi ještě neviděl…už z dálky na mě mává můj dnešní cíl a tak mi ani tak nějak nevadí davy lidi hrnoucích se po chodnících všemi směry…. dnes nedávám ani pravidelnou zastávku na Zámce, hned pokračuji směrem na Terynu….sotva se mi poprvé ukáže Tarynka i  s Velkým hangem, začínám hledat odbočku někde pod skálu…tam, kde se odděluje zimní cesta je to pravé místo…směr dva obrovské balvany, pod jedním z nichž je opravdu velkokapacitní a luxusní bivac…. suťoviskovým žlabem se dávám nahoru, sem tam se ukazuje i chodník, používaný lezci co by sestupovka….docházím pod výrazný zářez, vlastně dva a levým se šplhám nahoru…tady je to o lezení, nacházím i slaňák a borhák, užije se při sestupu….další pasáž je krásná plotýnka, dokonale vyhlazená od zimních sesuvů lavin, nad ní je opět slaňák….plotnami se cesta stáčí do travnatého pasu, kterým se dá vystoupat až skoro pod Sedlo pred Prostrednym…..je to sice travnatá pasáž, ale za to stoupák jako prase….mužíci značí cestu vcelku spolehlivě a tak se je třeba jen pořádně koukat….pode mnou pomalu zustávají řvoucí davy a začíná kouzelný klid a pohoda….pod sedlem je ještě ve žlabu nemilé překvapení, balvan jako auto, vklíněný za své okraje…udrží? musí, stejně není jiné cesty….v sedle se mi poprvé ukazuje Velká zmrzlá dolina a Slavkovský štít, už teď je okupovaný rozhledy chtivými turisty….stoupám dále po straně Velké zmrzlé a začínám oblézat všechny ty věžičky a sedýlka, která vedou k vrcholu….pěkné vzdušné pasáže se střídají s chodeckým terénem…hop a skok a jsem tam….vrcholová kniha se skví novotou, přidávám svůj zápis a už si lebedím na samém vršku…je dvanáct, takže nahoru mi to zabralo tři a čtvrt hodiny…jsem tam sám, nikde nikdo, pozoruji turistické vrcholy plné lidí, nekonečný had človíčků se táhne do Priečneho sedla….to je tedy síla….půl hodinku věnuji focení, lelkování a kochačce…je čas k návratu…..tentokráte sleduji sestupový chodník pozorně pěkně od začátku a během chvilky se vcelku chodeckým terénem dostávám zpět do sedla….rychle proklouznout pod balvanem a pomaličku sestupovat…tady si beru hůlky a děkuji za to, že jsem se s nimi vláčel až nahoru…opravdu přišly vhod…nechtěl bych tu sestupovat za mokra, to by byla jedná velká klouzačka….ale mi na obloze svítí sluníčko, takže se pomalu, ale jistě, dostávám tam, kde se chodník stáčí do ploten….vyndávám lano a jedu po něm dolů…asi by se to dalo opatrně sestoupit, ale když nám tady páni Giudové pro sebe připravili slaňáky, proč je nevyužít….pak už jen se protrápit suťoviskem a jsem na rovině…nějak to dnes šlo, ani to moc nebolelo….rychle na chodník, než se zjeví nějaký Zelený mužík, už jsem je i dnes potkal…no jo, je sezona….na Zámce neodolám a doplňuji pěnivé tekutiny…no a už jen volným tempem zpět na Hrebienok….až sem jsem se dostal za šest a půl hoďky…celkem slušný výlet….nádherný den, skvělý vrchol bez lidí, ale pozor, není to úplně zadarmo…důležité je stabilní počasí, už i jen drobná přeháňka by ze sestupu udělala pěkně nebezpečný podnik…..pokud se nebojíte mít pár stovek metrů luftu pod nohama, klidně si nechte lano za pasáží ploten, dále to jde i bez něho a tady ho na sestupu jako když najdete….orientačně moc pomáhají mužíci, stezka není moc frekventovaná, tím pádem ani prošlapaná