Hallstatler Gletscher a Granatspitzgruppe
Jdeme na to…dlouho plánovaná akce ale bere za své, z šestičlenné výpravy zůstávám jen já s Žofkou, počasí nevypadá nejlíp, no uvidíme….a tak měníme plány a čtvrtek jsme se rozhodli strávit na Dachsteinu…po deváté je parkoviště ještě prázdné, ale hned za námi se plní auty s českými SPZ…co tam jdou hledat za štěstí, když dole svítí oskar, bezvětří a lyžuje se všude?....po opalovačce na Skywalku vy rážíme směr Simoni hutte….ještě se po cestě zastavujeme u chaty Seethalerhutte , kde končí ferrata Der Johann, ale tak tak, že jsme z ní něco našli…….tady je teda nafoukaného sněhu až nad komín….pak už jen sjezd dolů k Simoně, sníh je větrem upěchovaný v roztodivných tvarech, šmudlíme to kolem narolbované cesty…..na chatě pusto prázdno, jen personál se střídavě sluní a dělá dřevo na víkend……no, hoďku a půl vydržíme vystavovat hubičky slunci a doplňovat nějaké ty tekutiny…pak přichází oblačnost a my vyrážíme…..jdeme jinou cestou, pod žebrem Gjaidsteinů, takže nejprve sjezd a pak už jen stoupat a stoupat…….tady vedou stopy všech freeriderů, některé i potkáváme, ale trápí se, trápí, je to ve stínu a tvrdé…….armáda má asi nějaké vrtulníkové cvičení pilotů a tak se při výstupu cítím jako někde ve Vietnamu za války, jeden nálet za druhým, přistáni, vzlet a stále dokola…vrtule dělají suprovní rachot….vzhledem ke sněhovým podmínkám bereme za vděk kabinou i dolů a po krátké poradě, prozkoumání předpovědi počasí a vůbec tak nějak všeho vyrážíme směr Uttendorf a zítra Hohe Tauren …sakra, něco mi rachotí v motoru, snad můj dědeček automobil vydrží a dostaneme se zdárně i domů….po menších problémech se i ubytujeme, vše je plné, to teda čumím…ráno nás vítá azurovou oblohou, tak s chutí, někdo s větší, někdo s menší, vyrážíme…první, koho u lanovky potkáváme, je partička z Alpy.cz…. prohodíme pár slov Danem, který má jejich akcičku za cestovku na starosti…….pak už si akorát necháváme poradit, kudy nejlépe na Medelzkopf a jdeme každý svou cestou…od Rudolfshutte vidíme okolní kopce na dlouhou dobu naposled, všechny se zahalují do neproniknutelného hávu mraků…v jezeru je vody tak akorát na malé kafčo, tak ho obcházíme a pak už se dáváme žlabem Medelz nahoru….mraky husté, sníh větrem utlačený, krásná práce….stoupáme a stoupáme, metry ryche přibývají…Žofka v bílém mi občas splývá s okolím, ale drží se v závěsu jako klíště…no a pak přichází ta chvíle, kdy už to prostě dále nejde….slyším sice konečnou lanovky, ale vidím si tak tak na špičku lyží…ani oranžova skla brýlí nepomáhají, tak velím k ústupu…ještě pár foteček pro Pioneeer a už srkáme glyhwine na Rudlofshutte….no nic, kolem není stále vidět na krok, tak prcháme dolů…na mezistanici si užíváme poledního sluníčka…kolem druhé dáváme druhý pokus…skoro to vypadá, jako by nás kopec k sobě chtěl pustit.. sedáme na lanovku, neb spodní část výstupu už jsme absolvovali dopoledne, ale vítr nás nemá rád….seskakujeme totálně zmrzlí… už zase nic nevidíme…to je asi ten pravý důvod, proč je lanovka úplně prázdná…..Medelzkopf tady ještě asi nějakou dobu bude stát, a tak mizíme zpět do údolí…..po cestě si ještě najdeme pěkné místečko v závětří, než nás stín a mráz zažene dolů, pěkně na balkon našeho penzionu… krátká zastávka v Intersparu a pak už jen necháváme "frizante", ať nás uvede do stavu štěstí a úplného klidu a pohody….ráno lije jako z konve, panorama v televizi ukazuje to samé všude okolo…a předpověď na neděli není o nic lepší….posnídáme a ubíráme se k domovu….prší přes celé Rakousko, někdy příště nám snad bude počasí více nakloněno