Grazer Bergland

podzim se vším, co k němu patří, je tady a já se zase po roce vydávám směr Grazer….vloni jsem si tam užil krásné počasí a pohodu, a tak i přes poměrnou dálku, zase jsem na cestě…je to zvláštní, ale je tam nejlepší předpověď z celého Rakouska, snad pro svou nadmořskou výšku kolem 500 metrů a polohu, kdo ví….lezci z jihu Moravy mají zdejší skály na podzim ve velké oblibě a tak po několika telefonech zjišťuji lokalitu, kde by se na ně dalo napojit, pokud by to vyšlo....páteční večer kupodivu nabízí prázdné cesty a tak jsem po jedenácté hodině na místě…není problém najít parkoviště a s prvními kapkami deště se zavrtat do spacáku….v noci střídavě prší, ráno je taky nevlídné…ale dle známého hesla „desátá rozhodne“  se všechno mění…co se mi za tmy nepodařilo, ráno napravuje a já nacházím zakuklené ospalce….no né všechny, „vyšší level“ už je ve stěně, využívají suché skály pod převisy….já se přidávám ke smrtelníkům a jdeme taky na to…nástup 5 minut, luxus….Kugelstein je sedmičková stěna, vedou v ní i dvě cesty lehčí, my jdeme do Ameisenriss za 5+, 200 výškových metrů, 7 délek, jedna za 4+, zbytek 5 a více…uvidíme…hned na nástupu se rozbíhám za lesknoucími se borháky, po chvilce mi dochází, že to není šťastný začátek…jsem v pasti, dolů cesty není, musím ještě nahoru a beru za vděk nailonkou v nýtu a s radostí slaňuji dolů….cestou nacházím správný smět a jde se znovu na to…první půlka cesty vede traverzem stěny po spáře a je křižována spoustou sportovek za sedm a více….takže expozice je nádherná, i to vápno drží….ve čtvrté délce je schovaný problém, spára v úplně hladké, téměř kolmé plotně a na další nýt ne a ne dosáhnout….musíš, musíš, melu si jen tak pro sebe…nejde…založím si tam ještě „kámoše“, ale aniž by mi nějak pomohl, cvakám preso a pak i sebe do nýtu…načase, už to bylo tak akorát…..pak ještě kousek traverzem a konečně se dostávám do vertikální části….tady se musí překonat dvě travnaté police, nic moc, není to úplně suché….ale jo jsme nahoře, 4 hodiny krásného lezení konstantní  obtížnosti máme za sebou….ještě je nutno najít  sestup, raději pěkně „ naokolo“, žlab, kde vede sestupovka je plný listí, jezdí to jako kuličkové ložisko….jsme dole a nutno říct, že to byla moc hezká cesta…loučím se s Brňáky a vyrážím za svými dalšími cíli…..vydávám se směrem na Weiz, míjím odbočku na Rote Wand a po hoďce kličkování se dostávám tam, kde mám….parkoviště u cesty s nástupem na Jagersteig je malé, ráno si bude třeba přivstat….hledám, kde hlavu složit, jedu a jedu, až nakonec  vystoupám až pod Plankogel…. Stoakuglhutte je asi zavřená, nad ní nacházím skvělé místo na přenocování…večer se vyjasňuje, rozhledy se otvírají, ale vítr pohazuje autem sem tam, jako na lodi….fuj to je kosa….uvidím ráno….východ slunce v čelním skle mě vytahuje ze spacáku….tři stupně, nic moc, tady snídat nebudu…sjíždím hned na parkoviště pod nástup, tady je sedm stupňů…takže po snídani přichází na řadu zimní bunda a čapica…..ferratka je takový zajištěný chodník, nejatraktivnějším místem je visutý most….pak už se dávám mimo chodník a stoupám k nástupu pod Rablgrat….tady je úplný klid, nikde nikdo, krásná plošina pod nástupem….je to takový ostrý hřebínek až na vrchol s krásnou jihovýchodní stěnou, plnou cest….místo ferraty se dávám Gratwegem za 3+,  vzdušné lezení v dobré skále, hezké hezké….jelikož se z vrcholu slaňuje, vláčím sebou lano, ať nemusím proti turistům po ferratě….a zatím co se kochám na vrcholu, dole už je živo….rychle slaním a ještě vyběhnu Hopfenlaube, takový pohodový hřebínek, nejtěžší úsek na konci má být za 5-,dá se ale utéct a sejít dolů ….nakonec  to nebylo třeba, trošku jsem se odklonil od linie borháků a zdárně jsem to „ojebal“….ještě jednou slanit a mám to za sebou….pod skálou to žije, plno lezců, někdo leze, někdo relaxuje a užívá si sluníčka….mi nezbývá než seskákat k autu a vydat se na cestu k domovu….hezké dva dny, jen ta vzdálenost  od domova to trošičku kazí…ale je dobře vědět, kde se vrtnout, když ti počasí třeba doma nepřeje….leze se tady brzy na jaře, jsou to jižní stěny v nízké nadmořské výšce, neolezené vápno, moc takových oblastí u nás není….a navíc, z auta, co by kamenem dohodil, jen ten zbytek pak musíš dojít pěšky…takže, až pojedete kolem Grazu, vzpomeňte, je to něco málo přes 20 km směrem na Bruck