Dějství třetí - Monaco a La Turbie

někde jsem na netu vyštrachal, že sto kiláků od Ligure je Monaco, Monte Carlo a leze se nad ním v oblasti La Turbie…když už jsme tak daleko, zkusíme to….dvanáct eček mýta a 120 km, to je to, co k tomu stačí….sjíždíme z dálnice a rázem jsme uprostřed luxusu, přepychu a bohatství, vystavovaného na obdiv na každém kroku…je podvečer a tak tady začíná ten správný život….jdeme si to vše prohlídnout z blízka, okruh F1, casina, luxusní auta, přepychové jachty a spousta boháčů vyrážejících do víru velkoměsta….jako chudí příbuzní okukujeme život na vysoké noze…ale nejsme sami, před hotelem Paris a vedlejším casinem je narváno zvědavci s foťáky a kamerami, vyčkávajícími na příjezd někoho ze slavných, koho pálí prašule v kapse….uděláme pár fotek, zastavíme se v indické restauraci a jdeme hledat nocleh…po nějakém tom nezbytném bloudění se nám přeci je daří se dostat na parkoviště u Telecomu vysoko nad městem….ráno nás budí chladem a padlou rosou, ale ty výhledy za to stojí…dole pod námi se zrcadlí Monaco v klidné hladině moře…..jdeme se kouknout na nějaké to lezení….průvodce mám vytištěného z Coronnu, tak uvidíme….chvilku ještě lelkujeme na vyhlídce, kde jsem se dostali krásným skalním tunelem….tak od sud je výhled kolem dokola, až na Nice….chodníček kolem skal je vcelku jasný, dovede nás na sektor Do and Perpherique Quest…hned na kraji je čtyřková cesta po odštěpu „na sokolíka“ Chemin Communal…nevidím žádné jištění, jen jednu starou skobu….tak na sebe věším všechna ta heblata a jdu…ale jo, jsou tady borháky, mají jen takovou zvláštní barvu, splývající si se skálou….jsme nahoře a co teď…ještě je tady jedna cesta za 5, ta je ale kompletně zarostlá, měníme lokál….zorientovat se v průvodci je vcelku snadné, ale vhodné působiště pro nás se nachází hned pod vyhlídkou a táhne se kolem výstupového chodníčku na jižní straně kopce…takže už je pěkně vyhřátá….hned z kraje je Affutez vos Baskets (4) a vedle Croisiere Baquet (5)…chceme tu pětkovou linku, ale ta se leskne “jako psí koule“, jak říkávala moje máma…musím utéct, i za čtyři je dnes pro mě nějak na hranici sil, potím se, ruce kloužou, bolí celé tělo a vůbec nemám dobrý pocit…..popocházíme teda sektorem La Prussik kousek dál a chci pokračovat La Badole (4+)….tady nejsem schopný překonat nástupový olezený nástupový boulder, pokud jsme tada ve správné cestě, chvilku stepuju kousek nad zemí a pak se zbaběle chytám expresky, dolízám nahoru a končím….dnes to nemá cenu, nebudu tady přece tahat starého člověka za expresky nahoru, z toho nic nemám…jsem nasraný, v takovém stavu je nejlepší přestat….slovy z pohlednice z lyžáku sedmé třídy, za nějž si kámoš vysloužil pár facek, bych to ohodnotil asi takto,  „mám hlad, chce se mi spát, těším se domůůůů“…..ještě poobědváme s pohledy na hladinu moře a vydáváme se na patnáct set kilometrů dlouhou cestu k domovu….když už se do Monaca vydáte, zkuste si i něco vylézt, asi by byla škoda to na La Turbie nezkusit….dá se tam i vyspat, bohužel parkoviště u Telecomu je zamčené, ale po cestě nahoru najdete odpočívadla s lavičkami a dá se tu i zaparkovat…lepší je přijet za světla, ne před půlnocí, jako my….už jen pro to probuzení to stojí za to….lezení je vlastně na takových cvičných útesech ve svahu, ty lehčí oblasti tak do 35m, vyšší stupně jsou na druhé, pravé, straně vyhlídky, kde jsou i dvou  délkové cesty….zkraje je to hrozně olezené, tak asi je třeba jít na to ne od lesa, ale odzadu, tam se asi tolik lidí nehrne….závěr, stejný jako ve Finale „Liguere“, musím se víc snažit, přes zimu trénovat a posunout někam svoji výkonnost….ale jelikož tomu moc nevěřím, asi nám některé sportovní oblasti zůstanou zapovězeny…..slovy klasika „nenaučíš jen tak hopsa, novým kouskům starého psa“