Blue mountains

odjezdu předcházel pochopitelně bujarý večírek na rozloučenou…ač nás Marry a Járou doprovázeli do Modrých hor, začalo to všechno mu nich rozlučkou na farmě….následovala večeře u Káji a Pavly, našich hostitelů….ta se nám protáhla do  brzkých ranních hodin a tak jsme se museli po nuceném budíčku dobalit v poklusu….kupodivu jsme  nic nezapomněli a vše se nám vešlo do kufru Holdenu…odjíždíme se zamračenou oblohou, ta se však brzy mění v soustavný déšť…do Katoomby je to zhruba čtyři a půl hodiny a jelikož jsme dostali na cestu nějakou tu lahvinku, cesta ubíhá vcelku v pohodě….déšť neustává, naopak zesiluje….naši průvodci Marry a Jarek zde před 45 lety žili, takže máme vše z první ruky…. jen se to tady trošku od té doby trošičku změnilo….procházka městečkem, něco na zub a dostat předchozí proflámovanou noc…předpověď ukazuje na zítřek déšť, ale ráno je naštěstí jen pod mrakem….hodní  jsme nebyli, asi si nic lepšího nesloužíme….děkujeme za ty dary….rychle na vyhlídku Echo point, konečně vidíme chloubu  Blue mountains, Tři sestry…..rychle fotíme více než Japonci a vydáváme se k nim….sáhnout si můžeme ,lézt je tady zakázáno i za dobrých podmínek..…než se stačíme vrátit, jsme mokří a uchylujeme se do místního kulturního centra, kde nám domorodí obyvatelé, Aborigines, předvádějí svou kulturu….po zbytek dne už neprší, ale lije…jsme vděčni i za to málo, co nám bylo dopřáno spatřit…..naděje na pondělní dobré počasí umírá hned po ránu….zase mlholí, viditelnost nula….snažíme se objet vyhlídky v okolí a něco vidět, úspěšnost je tak zhruba třicetiprocentní…někteří už stávkují a dokonce už ani nevystupují z auta…prostě není každý den posvícení a nám nebylo zkrátka dopřáno vidět modrý opar nad údolím,který celé hory pojmenoval….eukalyptový olej rozptýlený v ovzduší byl pro tentokrát přehlušen silnou mlhou…..zvedáme kotvy a přemisťujeme se do Sydney, poslední destinace naší cesty