Autoturistika je taky hezká věc

Austrálii je zemí obrovských vzdáleností…..vždyť jen objet kolem ní po Prices Hwy zabere kolem měsíce a to se ještě nesmíte po cestě moc flákat…takže se uchylujeme k autoturistice, jak se tady říká, jdeme se projít autem….nejprve nás čeká Národní park Wadbilliga….než do něj ale vjedeme, musíme se prokousat přes soukromé pozemky, řádně za sebou pozavírat vrata a přebrodit nějaké ty říčky a potoky…pak už nás čeká buš, jakou jsme ještě tady neviděli…hodně zelená, nezvykle hustá a vlhká…po chvilce nás vítá první obyvatel, který nám padá pod kola a uta….dostat ho ven, tak abychom ho nepřejeli je vcelku namáhavé, nakonec se podaří a začínají lovy beze zbraní….i pohladit se Echidna nakonec nechal či nechala…všude kolem jsou obrovská termitiště, poletují papoušci a buš vydává ty nejroztodivnější zvuky…vyhlídka na Conways Gap dokazuje, jak je Austrálie hornatou zemí….více jak dvoumetrové kapradiny mám lemují další cestu k říčce Wadbilliga river….tady je parádní picknik area a nám nezbývá, než vytasit sendviče a zaposlouchat se do zvuků buše…až teď budeme v suně poslouchat relaxační zpěv ptáků, už vím, co si u toho mám představovat….tím se pomalu dostáváme zpět do civilizace…je to sice ještě hodný kus cesty parkem, ale cesta se stále zlepšuje….kousek po výjezdu na černou cestu se dostáváme do Cobargo…koukám kolem sebe, tady se čas zastavil a komunita hippies tady ještě existuje v plné síle…nezbývá, než se aspoň trošku přizpůsobit zdejšímu životnímu stylu….od té doby si mě s mou novou gumičkou do placu stále dobírají, že se už ztratit nemůžu, jen musím dávat pozor na lovce papoušku, ať taky neskončím v jejich sítích…u moře dostáváme zpět do reality normálního života, vítá nás Bermagui..přístav a hlavně letovisko Auustralanů….zatím je ještě jaro, takže je tady klid a mír…skály jsou tady omývány silným příbojem a tak se nestačím divit, co tady vše síla moře vykouzlila….nechybí ani mořský bazén, krásný přístav a samozřejmě fis and chips…prý to musím ochutnat, tak jo…no, nevím, co na tom ti lidé vidí….jedeme dál po pobřeží, otevřený oceán se ukazuje v plné kráse…sem tam se hipici zapomněli i tady …prostě životní styl má každý jiný….a ještě rychle na Camel rock, nádhernou skalku u moře….bohužel se opět přesvědčujeme, že my si můžeme plánovat, ale moře stéjně jako včera mění naše plány …na velblouda si nevylezeme , končící příliv ho od nás oddělil metr hlubokou vodní hladinou….i tak je ale tahle pláž, která je v létě rájem surfařů, dalším z nádherných míst, které tady můžeme vidět…rychle ještě do Tilba Tilba, skanzenu, kde žijí lidé…a jací lidé?…opět ti, které čas tak nějak moc nezajímá…vše hraje živými barvami, potraviny tady sice člověk nenajde, ale obchůdky s vším možným a hlavě nemožným tvoří hlavní třídu…klobouky, oblečení, tretky pro turisty, nesmí chybět hospoda…..i stromy tady kvetou fialově…vše je stylové, malé a útulné….šťastní lidé….a navíc tady ještě po chodnících můžete šlápnout na různé plazící se potvory, my jsme měli štěstí Blue thoungue lizard....cestou do Cooma musíme ještě překonat hřeben Hnědých hor a večer se dostáváme zpět na základnu….pohled na kalendář nás neúprosně posunuje dál a my se pomalu chystáme přesunout do Blue Mountains…předpověď sice není nic moc, ale byli jsme hodní a tak se snad nad námi počasí slituje